Přepis rozhovoru, který nikdy nevznikl… s Jiřím Kirem, grafikem, autorem obrazů, šumařem a příznivcem nápoje ze zkvašených hroznů.

Jirko, kdy jsi vlastně začal prvně malovat?
No, já jsem začal asi jakmile jsem udržel pastelky či cokoliv s čim se dalo čmárat. Ale ty se mě asi ptáš na obrazy, takže mezi těmi pastelkami a akrylem byla nějaká ta pauza, bratru krásných 30 let, maluji od 2007.

Vím, že pracuješ celý cca 20 let jako grafik, takže se nabízí otázka, proč zrovna obrazy?
Tak to je taky hrozně jednoduchý, prostě se dostavila potřeba osvobodit tu kreativní část v sobě. Sice pracuji jako grafik, ale to víš, někdy ta kreativita končí na (ne)kreativním uvažování zadavatele. A i kdyby, tak v té grafice jsou určité limity a je to furt práce. Takže krom svobodného projevu by to mělo plnit i nějakou užitnou hodnotu, realizovatelnost, náklady atd. Což u malování obrazů jednoduše odpadá.
Zkrátka jsem se jednoho dne rozhodl, že budu malovat. No a tato myšlenka, se jak jinak dostavila v momentě, kdy jsem míjel obchod s výtvarnými potřebami. Koupil jsem co jsem mohl a co jsem pobral do rukou a bylo vymalováno. 🙂

A co si mají lidi pod těmi obrazy představit? 
Chápu otázku, ale není správná. Myslím, že to takto nelze říci, resp já to tak nemám.
Nerad bych sebral lidem jejich fantazii a emoce a představy… všechno kolem je už pojmenované, už to má ten příběh, tu historii, ty dopady, souvislosti a už se dokonce i ví, zda to pro nás je dobré nebo špatné. Přicházíme o prostor, ve kterém se svobodně rozhodujeme co se nám libí, co to pro nás znamená, co to s námi dělá. Tohle znamená to a to, to se líbí všem, tak se to bude líbit i tobě, jinak jsi mimo dav. Nějak se zapomnělo na to, že nejlépe se vyčnívá z davu, když v něm nejsi. A na to se výborně hodí mít vlastní názor. Takže každý má svoji fantazii a 10 lidí může vidět 10 různých věci. Hlavní pointa je, jak tě baví na ten obraz koukat, a jak na tebe působí. Pro jednoho vodní hladina, pro druhého noční město v dešti. Prostě svobodná mysl, bez diktátu, zři to, co chceš.

Chápu co chceš říci, ale trochu si mi utekl od otázky. Takže co mohu vidět ve tvých obrazech?
No, ty obrazy vznikají v nějakém rozpoložení, za stavu nějakých emocí a stavu mysli. Asi když řeknu emoce a náladu, tak to je nejpřesnější. A je vtipné, že se mě lidi pak ptají, hele co znamená tento obraz, mě se libí, ale nevím co znamená… :), tak já se ptám jich, a co vy v tom vidíte, jak to na vás působí a co to vyvolává? A je vtipné, že po nějaké chvilce na tu hru přistoupí a začnou říkat co vnímají. Už tam není ta tupá informace, tento obraz znamená toto. Ne, oni se do toho ponoří a je skvělé poslouchat co jim to říká a dává. Pak jim řeknu ty pocity či stav, se kterým jsem to maloval a ono se to potkává. Takže mám radost, že ten obraz může nést tu informaci a předat ji někomu komu se libí a kdo si ho pořídí.

A co kdybych si nevybral a řekl, že chci něco na přání, lze to vůbec?
Jasně, že to lze :), už jsem dostal i objednávku „namaluj mi obraz, prosím, jen nevím co chci.“, takže jsme pohovořili o životě, ale dotazy na představu neměly smysl. No a po nějaké době jsme se potkali, říkám, něco jsem namaloval, a myslím, že by to mohlo být ono. A taky že ano :), nadšení a prý to je přesně trefa. Většinou je to tak, že lidi řeknou kam by to chtěli, aby se vybral i vhodný formát a třeba oblíbenou barvu nebo naopak barvu, kterou nechtějí. Takže ano, všechno je možné.
Jirko, tak moc děkuji za rozhovor, přeji aktivní můzu a lidi, kteří chtějí oživit svůj domov.
Také děkuji. Já říkám, mít v interiéru něco jedinečného, je hřejivý pocit!

– Jiří Kir –

previous arrow
next arrow
Slider